Světové trhy

Trh se zlatem v moderní historii

Zní to možná trochu podivně, ale trh se zlatem v dnešním smyslu je velmi mladý. Zlato je sice nejstarším známým kovem a již po 5 000 let je v té či oné podobě hlavním uchovatelem hodnot a základem většiny platebních systémů, možná právě proto se s ním jako s klasickým zbožím zacházelo jen málokdy.

Zlato bylo hlavním platidlem ve většině starověkých, středověkých i novověkých společností. Jeho moderní éra začala v roce 1717, kdy Isaac Newton (týž muž, který založil celou moderní fyziku a velkou část matematiky, zároveň však byl i správcem britské Královské mincovny) stanovil cenu jedné unce ryzího zlata na 4 libry, 17 šilinků a 10 pencí (4,89 libry). Tehdy se zlato stalo de facto základem západního měnového systému (ať již přímo, prostřednictvím libry či posléze dolaru) a zůstalo jím až do srpna 1971, kdy Spojené státy po dlouhé agónii vypověděly svůj závazek prodávat zlato za pevně stanovenou cenu 35 $ za unci. Od té doby se cena zlata tvoří na volném trhu.

Současný trh

Nejvýznamnějším trhem s fyzickým zlatem, kde dochází ke skutečnému převzetí zlata nakupujícím, je trh londýnský. Obchodují zde mezi sebou výhradně členové prestižní London Bullion Market Association (LBMA, Asociace obchodníků se zlatými slitky), která má v současnosti 10 členů se statutem tvůrce trhu – tzv. market maker (z nich 5 tvoří ještě užší kolegium odpovědné za denní nastavování ceny zlata – zlatý fixing ), dále 56 řádných členů a 46 přidružených členů. Členstvo tvoří nejvýznamnější banky, obchodníci, producenti a zpracovatelé zlata. (Seznam členů naleznete na stránkách LBMA).

Minimální objem obchodu je 1 000 troyských uncí (31,1 kg) a způsob obchodování by se dal popsat nejspíše jako otevřená aukce, obchody se však vypořádávají za cenu, která se stanovuje („fixuje“) dvakrát denně (v 10,30 a 15,00). Aktuální ceny londýnského fixingu naleznete nejlépe na http://www.goldfixing.com/home.htm a jsou akceptovány pro většinu obchodů na celém světě (často přímo jako cena obchodu, nebo jako referenční cena – benchmark), používají se pro potřeby účetnictví, ohodnocování rezerv apod.

Obchody LBMA se týkají výhradně zlatých slitků podle standardu London Good Delivery Bar, standardizovaných cihel o hmotnosti kolem 400 oz (12,44 kg), zlato se zpravidla předává v londýnském trezoru jednoho z členů clearingu, platba se vypořádává v amerických dolarech v newyorské bance, vypořádání spot (tj. D+2).

Kromě Londýna existuje ještě několik dalších trhů s fyzickým zlatem, které se řadí různými pravidly (průběžně upravované hodnoty aktuální ceny zlata, např. na http://www.gold.org/ nebo http://www.kitco.com/market/, pocházejí právě z těchto zdrojů), žádný však nedosahuje významu trhu londýnského. Jde zejména o Curych, jenž dodává zlato výrobcům šperků a pro průmyslové použití, a New York, který obhospodařuje kromě těchto sektorů i investiční a spekulativní nákupy a je centrem obchodu s deriváty. Významné trhy jsou i v Bombaji, Dubaji, Istanbulu, Hongkongu, Tokiu a Šanghaji.

Kromě trhu s fyzickým zlatem se hojně obchoduje i s jeho deriváty: od zlatých certifikátů a spořících plánů přes klasické deriváty (futures , opce) až po investiční fondy orientované na zlato či jeho producenty.

Jak funguje mezinárodní trh zlata

Jak jsme již viděli, zlato se prodává a nakupuje jako každé jiné zboží. Ve formě šperků si ho lze koupit v každém klenotnictví. Důležitým mezičlánkem této cesty je mezinárodní trh zlata. Jak obchodovat se zlatem?

Dlouhá léta si držel absolutní primát Londýn, kde se prodávala a nakupovala především produkce jihoafrických zlatých dolů, ale dnes mezi významná obchodní místa patří i města New York, Tokio, Hongkong, Singapur, Curych, Dubaj a Šanghaj.

Londýnský trh zlata

Jedním z nejdůležitějších okamžiků na londýnském trhu zlata je tzv. gold fixing neboli referenční stanovení ceny zlata. Tento ceremoniál, jehož počátky sahají do roku 1919, se již tradičně odehrává v budově Rothschildovy banky v londýnské St. Swithin’s Lane.

K tomu určená místnost neboli gold fixing room se nachází v prvním patře banky. Na stěnách visí portréty rakouského Františka I., pruského Fridricha Viléma a dalších panovníků, pro které v 19. století Rothschildové sjednávali půjčky. Zástupce domácí banky je již odedávna předsedajícím (chairman) fixingu, a proto také sedí sám na konci podlouhlého stolu. Zástupci ostatních čtyř „zlatých“ firem zaujímají svá místa u čtyř menších stolů, umístěných podél stěn. Na každém stole je telefon s přímým spojením na dealing room, místnost, kde jsou soustředěni dealeři každé z přítomných firem, a stojánek s anglickou vlajkou. Ta neslouží k dekorativním účelům, má čistě praktický význam. Vztyčíli některý z představitelů zmíněných pěti firem Union Jack (označení pro anglickou vlajku) a prohlásí „flag up“, znamená to, že přerušuje ceremoniál a domlouvá se s dealery, kteří jsou v tomto okamžiku ve spojení s řadou svých klientů – prodávajícími či kupujícími. Jakmile se dohodne, pokládá vlajku a ceremoniál pokračuje.

Přesně v 10.30 a v 15.00 oznamuje předsedající tzv. otevírací cenu, která se téměř vždy pohybuje v rozmezí cen, za které se obchodovalo od posledního fixingu. Tuto cenu přítomní zástupci okamžitě sdělují svým dealerům a ti v závislosti na příkazech svých klientů je zpět informují, zda je daná cena akceptovatelná či nikoliv. Jakmile je jasné, kdo prodává či nakupuje, předsedající tyto fi rmy vyzve, aby ohlásily počet prutů, s kterými budou obchodovat. Čísla, jež zástupci jednotlivých fi rem oznámí, představují jen aktuální přebytek nabídky nebo poptávky na základě požadavků klientů. Cena zlata je fixována v momentě, kdy se nabídka a poptávka vzájemně rovnají, čili když prodávající nabízejí například 20 prutů a kupující mají zájem stejné množství koupit.

Nedosáhnouli této shody při otevírací ceně (a to se většinou nestává), snižuje se nebo zvyšuje cena zlata až do té chvíle, dokud nedojde ke vyrovnání nabídky a poptávky. Jakmile tento stav nastane, cena zlata je fixována a předsedající určí, kde kupující své zlato reálně nakoupí. Tento unikátní systém pomáhá vyjádřit aktuální nabídku a poptávku po zlatě, a tím nejen určuje, ale i stabilizuje jeho cenu na trhu.Jeden z autorů této knihy měl před lety možnost sledovat průběh tohoto napínavého ceremoniálu z prostředí dealing roomu firem Johnson Matthey Bankers Ltd. a Samuel Montagu & Co. Z hlediska atmosféry to bylo dokonce ještě napínavější, než kdyby byl přítomen v samotném fixing roomu. Jak to probíhalo?

Čtyři dealeři, zabývající se obchodem s drahými kovy, sedí u svých stolů, přesněji řečeno u pultů s dvěmi nebo třemi telefonními sluchátky a téměř 40 tlačítky, kterými se mohou okamžitě spojit se svými partnery a klienty. Je 10.16 – nejmladší z dealerů se zvedá a odchází do fixing roomu na St. Swithin’s Lane. Za chvíli začne okamžik, na který čeká mnoho fi nančníků. Kdo bude prodávat a kdo nakupovat? Dojde k podstatnému pohybu ceny?

Osobně nejsem nijak zainteresován na průběhu fixingu. Nemám ani zlaté pruty, ani peníze na jejich nákup. Ale jsem vzrušen. Zapaluji si další cigaretu. A trochu se stydím. V místnosti, kde kromě čtyř dealerů, o kterých jsem se již zmínil, sedí ještě dalších asi 15 dealerů obchodujících s devizami, nikdo nekouří. Hodiny ukazují přesně 10.30. Dva dealeři se zvedli ze svých křesel, vzali do pravé i levé ruky telefonní sluchátko a naslouchají. Třetí, sedící po mé pravici, zvedl sluchátko, kterým je přímo napojen na svého kolegu ve fixing roomu. Krátce nato suše konstatuje „twenty seven fi gure“ (rovných 27). Jazyk dealerů je osobitý a stručný, protože čas jsou peníze. Tato tři slova znamenají, že otevírací cena zlata na ranním fixingu je 127 dolarů za jednu trojskou unci. Jeho dva spolupracovníci hlásí do telefonu svým zákazníkům: „We are starting 127“ (začínáme na 127).

Budou zákazníci prodávat, nebo nakupovat?

Dealer mající kontakt se svým kolegou ve fixing roomu si poznamenává do tabulky pod cenu 127 písmena SB, B, znovu SB a dva kroužky. Dovídám se, co tyto značky znamenají. „SB“ (small buying) představuje nákup do 10 prutů, „B“ (buying) nákup nad 10 prutů a kroužky znamenají, že při této ceně nemají fi rmy na obchodech zájem. Situace je tedy taková, že za otevírací cenu by nakupovaly jen fi rmy Mocatta and Goldsmid (M&G), Samuel Montagu (SM) a Sharps Pixley (SP). Johnson, Matthey a N. M. Rothschild nemají při této ceně na obchodech zájem. Dealeři hlásí svým klientům „one way business at 127, no selling“. Pro prodej je to příliš nízká cena. Bude se zřejmě zvyšovat. Z fixing roomu dochází zpráva, že se cena zvyšuje na 127 dolarů a 20 centů.

Ale situace se nemění, nikdo nechce prodávat. Cena stoupá o dalších 20 centů, což je dobrá cena pro prodej, ale příliš vysoká pro nákup. Opět jde o „one way business“, tentokrát je zájem jen o prodej. Chairman snižuje cenu o 10 centů, pak o dalších 10 centů, ale ani při ceně 127 dolarů a 20 centů není žádná naděje na „two way business“, tedy o prodej i nákup. Cena se znovu vrací na původních 127 dolarů za trojskou unci. Ale jen Mocatta a Montagu chtějí nakoupit, ostatní tři účastníci fixingu nemají při této ceně na obchodech zájem. Teprve po dalším zvýšení ceny o 10 centů nabízí N. M. Rothschild k prodeji 15 prutů, Mocatta chce koupit 5 a Montagu 8 prutů. V řádku u firmy Sharps Pixley si dealer nejprve udělal kroužek, ale pak ho přeškrtl a napsal písmeno „F“, což znamená, že zástupce uváděné fi rmy použil „Union Jack“ a domlouvá se se svým dealing roomem. A zřejmě se domluvil, protože dealer doplnil řádek dvojkou a vzápětí prohlásil „fixed“. Nabídka a poptávka se vyrovnala, a to je cíl fixingu. Je 10.43 – dnešní ranní fixing trval 13 minut. Největší výhodou fixingů je velmi malý rozptyl mezi nákupní a prodejní cenou; prodávající dostává fixní cenu bez jakékoliv srážky, kupující naopak musí zaplatit k fixní ceně ještě přirážku ve výši 0,25 % z uzavřeného obchodu.

Být členem londýnského fixingu zlata se považovalo vždy za mimořádné postavení. Ještě před 20 lety tvořily pětičlenný tým jen významné britské společnosti s Rothschildy v čele jako Mocatta and Goldsmid Ltd., založená již v roce 1684, nebo Johnson Matthey Bankers Ltd., svými kořeny sahající až do roku 1817. V posledních letech se do této mocné pětice dostaly i některé zahraniční banky jako Deutsche Bank nebo Societé Generale. Jaké však bylo překvapení, když začátkem roku 2004 N. M. Rothschild & Sons Ltd. ohlásila, že se vzdává jak svého členství ve fixingu, tak po 200 letech i obchodování se zlatem a s jinými komoditami.